ťuk ťuk
Ťuk Ťuk
Kdo je tam?
To jsem já, Kairos. 🙂
Řeknu Vám, poslední týden je opravdu plný překvapení, změn, slz, nejistoty a nemám zdání, co vše ještě přijde.
Minulou neděli nám na dveře zaklepala paní, co nám pronajímá bydlení a všem nájemníkům (bydlí nás tu osm) podala obálku, kde stálo, že se musíme do měsíce vystěhovat. Těsně před její návštěvou jsme se s Martínkem bavili, kdy to tady zabalíme
a tahle zpráva nám přišla jako jasná odpověď – jedeme domů. Oznámení v práci nebylo jednoduché, začali jsme plánovat, co vše chceme ještě vidět a zažít v Londýně, když v tom se na internetu začali objevovat zprávy z Česka…
A proč to tady na Krásnu píšu?
Několik dní před těmito událostmi jsme s Martínkem vedli rozhovor. Stěžovala jsem si, jak jsem unavená z práce v kavárně, kdy už pojedeme do Čech, co tam budeme dělat,…
Martínek si mě posadil a pověděl mi krásné přirovnání.
„Víš, život je dobrodružství, sama jsi o tom přeci teďka psala… Představ si tlustou nepopsanou knížku, to je náš život. A Kairos* jednou za čas přijde a odhalí ti pokračování knížky – našeho dobrodružství, ale vždy přichází jen v ten správný čas.“
Kairos už k nám přišel, zaklepal a podal nám obálku s novými řádky…
Znáte tu hru, jak stojíte nad svými kamarády a padáte na ně pozadu se zavřenýma očima? Jo, asi tak nějak si teď připadáme.
Někdy není lehké se stoprocentně odevzdat, důvěřovat, když okolnosti nejsou zrovna příznivé. Občas pláču a ptám se, co s námi bude, jindy cítím pokoj, vnímám to dobrodružství a důvěřuju Pánu Bohu, že on se o nás postará.
Chci tím říct, že je normální mít strach a je normální občas pochybovat. Je ale důležité si připomínat pravdu, nenechat se zruinovat chvilkovým zaváháním, pochybováním a neustále se v tom utápět.
„Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.“ Kazatel 4,5
Někdy mám pocit, že život přichází a testuje, jestli to, co jsme řekli, myslíme skutečně vážně. 😀 Připomínám si teďka právě to, o čem jsem Vám psala v minulém článku.
„Život je dobrodružství“
„Neboj se, já budu stále s Tebou, ať se děje cokoliv.“
A tak nám ani nezbývá nic jiného než čekat, jakou další část knížky nám Kairos odhalí a především si stále připomínat, že ten, který drží v rukou celý vesmír, na nás nikdy nezapomíná, záleží mu na nás, a že se o nás postará.
„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě
a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení,
bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Filipským 4, 6-7
„Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.“
Přísloví 16, 9
Mějte se krásně! 🙂
*Řekové měli pro „čas“ dvě pojmenování – Chronos a Kairos. Chronos je aktuální čas „Kolik je hodin?“.
Kairos plyne sám, zraje a sám řekne, kdy je onen „pravý čas“ „Už je víno zralé?“