Milá čtenářko, ráda bych s Tebou dnes sdílela, s čím poslední dobou bojuji a shledávám se s tím, že je to problém mnoha žen. Doufám, že to pro Tebe bude přínosné, uklidňující a pokud to potřebuješ, že Tě to přiměje se mít víc v lásce – být na sebe laskavá.

   Být na sebe laskavá, to je velké téma a něco, na co se snažím poslední dobou zaměřit. Podle mě je to takový nešvar nás žen – roztrhat se pro druhé, všem vyhovět, všude být a vše udělat. Možná máme i někdy pocit, že jsme nenahraditelné. Nenahraditelnost je taková sporná. Samozřejmě, že jsme jako bytosti jedinečné a už nikdy se tu na světě neobjeví náš klon (nebo alespoň doufejme, že ne :D). Ale naše činnosti jsou nahraditelné, jsme zastupitelní a bez naší přítomnosti se opravdu svět neposere. Můžeme zvolnit, můžeme si dovolit někam nejít, něco odmítnout, něco nechat na později. Protože jsme důležité! Na nás záleží a jestli nebudeme v pohodě my sami se sebou a naše potřeby budeme dávat až na druhou kolej, tak brzy nebudeme k dispozici ostatním, dožene nás to. Je to vlastně tak paradoxní. My sami se sebou žijeme 24 hodin denně, neustále jsme spolu, se svými myšlenkami a vzorci přemýšlení, se svými potřebami, známe sami sebe od narození. A přesto se tak často dáváme na druhou kolej – naše potřeby i naše touhy. Nikdo jiný to za nás neudělá. Jsou to drobnosti, kterými si prokazujeme laskavost sami k sobě. Třeba to, že si dojdu na ten záchod a nebudu to držet jen proto, že někdo má dlouhý monolog. Odejdu z konverzace, která mě zahlcuje a třeba vím, že by mi bylo lépe, když bych byla právě sama venku. Kalendář si plánuju s ohledem na svoje potřeby – jako první tam dám nezbytné záležitosti – školu/práci/děti… a pak jsem na řadě já – moje potřeby, čas na odpočinek, návštěvy, doktoři… a to je můj čas! Je to zabookované a nemusím se za to cítit blbě – já jsem důležitá.

   Poslední dny se toho hodně kupí, kalendář mám narvaný věcmi do školy a moc volného času tam nevidím. Plánování kalendáře pro sebe je něco, co jsem se dozvěděla celkem nedávno a stále se to učím. Prozatím se snažím alespoň v těch mezičasech na sebe být hodná. No co, hold nebude vypráno, na zemi leží furt kufr s oblečením z víkendu, v kuchyni se kupí nádobí a hold nepůjdu na předtermín zkoušky. No a co? Od pondělí do čtvrtka jsem byla na konferenci v Brně, ve čtvrtek odpoledne jsem se vrátila domů do Kolína, v pátek mě čekala botanická exkurze v Litoměřicích a potom jsem měla jet do Šluknova za rodiči na víkend. Jediná časová prodleva pro mě bylo čtvrteční odpoledne. Původně jsem měla v plánu prát, uklízet, balit se, jednoduše se připravovat na další dny. Ale ne, nakonec jsem vyrazila s deníčkem ven do přírody, abych si udělala reflexi posledních dní a načerpala novou energii. Prádlo počkalo, nádobí taky a já jsem si projevila laskavost. Byla jsem se sebou, dopřála jsem si čas na odpočinek a svět se nezhroutil. 🙂