Nakrmíš-li mě, zelenám se.
Kdo jsem?
Poslední dobou nacházím víc a víc své místo mezi rostlinkami. Užívám si, jak klíčí semínka, jak mi kytičky doma krásně sílí nebo že můžu hledat bylinky v přírodě. Díky studiu biologie jsem si mohla znovu uvědomit, že rostlinky jsou skutečně taky ŽIVÉ. Zní to sice jasně, ale pojďme se na to společně podívat. 🙂
Vzpomínám si, když jsem ještě bydlela u rodičů, měla svůj pokojíček a v něm pár kytiček, které ovšem nedostávaly, co by měly, ač jsem byla ráda, že je mám. Když jsem si vzpomněla, nebo když mi svými hnědými lístky připomněly, že by rády dostaly napít, smilovala jsem se a trošku té chlórované vody jim tam nalila. A hnojení či přesazování? To pro mě byla naprosto španělská vesnice. Po návratu z Anglie jsem zjistila, že kytičky zůstaly v rodném pokojíčku a můj tatínek si na ně občas vzpomněl a smiloval se nad nimi asi tak jako já kdysi… Zželelo se mi jich a vzala jsem si je s sebou do bytu do Poděbrad. Nyní se učím, jak se o ně mám správně starat a ráda bych se teď s Vámi podělila o své myšlenky.
Jsem toho názoru, že pokud vlastníme nějakou rostlinku v bytě, je to naše zodpovědnost, stejně jako domácí zvířátko. Domácí zvířátko či pokojová rostlinka, žijí víceméně, když to přeženu, v zajetí. Často již nežijí ve svém přirozeném prostředí, a proto nás potřebují. Pejska bychom nenechali o hladu, ale kytku necháme klidně uschnout?
Nejvíc jsem si to asi uvědomila, když jsme se s rodinou procházeli nádhernou částí Prahy kolem Karlova mostu, když v tom jsme náhle míjeli restauraci (evidentně zkrachovalou) s výlohou plnou uschlých rostlin. Bylo mi to líto, jejich život závisel na jejich pánech…
Rostlinky jsou živé, dýchají, pohybují se a každá má své specifické potřeby. Některá potřebuje přímé slunce, další chladnější prostředí, Netřesk miluje slanou půdu, Orchidejka má ráda půdu vzdušnější. Každá kvete v jinou dobu, některé potřebují více vody, jiné méně, jedna na noc zavírá květy, druhá se chrání svými trny. Tak nádherně rozmanité jsou!
Nikdy jsem nechápala, (dobře, hlavně mě to nezajímalo) co je to hnojení, a jak se to dělá. Nyní k tomu přistupuji jako ke „krmení kytiček“ a dává mi to konečně smysl. Rostlinky potřebují živiny ke svému růstu a samotný vzduch v našem obýváku jim je houby platný. Stejně tak přesazování má svůj důvod. Když nám dítě povyroste, nenecháme ho v kolíbce, když mu povyrostou nohy, koupíme mu nové boty. Stejně tak je to i s kytičkami… Pro svůj vývoj potřebují prostor (a také nové živiny, které už ze staré hlíny spapaly).
Mně osobně se hrozně líbí, starat se o rostlinky, opečovávat je a dávat jim ten správný prostor k růstu. Začala jsem si rostlinek více vážit a těší mě vidět, jak se mé pokojíčkové rostlinky zotavují a znovu usmívají na svět. Čest jim, že to se mnou vydržely!
