Blondýna z Londýna
Sdílím pokoj s cizí babou,
povahu má velmi dravou.
Švihlá ta je na úklid,
nemá v sobě špetka cit.
Na vše sahá hadříčkem,
den začíná čajíčkem.
Být v koupelně v její čas,
mohla by ti zlomit vaz.
Tu jsem přišla z roboty,
Nesvlékla si ani boty.
Prý jsem hrozná špindíra,
řekla bába z Londýna.
„V noci jsem nemohla dýchat.“
A začala kýchat…
„Do postele půjdeš čistá!
To si buď děvečko jistá!
Každý večer si sprchu dáš!
Čas na to přeci máš!“
Chtěla jsem to odlehčit,
humorem to opepřit.
„Víte, že není zdravé
sprchovat se každý den?“
„Jak to se mnou mluvíš?!“
„Jak já s Vámi mluvím?
To Vám tedy povím!
Nadávat mi do čuněte,
to opravdu nebudete!
Sprchovat se chodím,
a jak krásně voním!
Bába mlela stále dále…
napadla by i krále…
Když půjdeš bydlet do Londýna…
Pozor!
Je tam i tahle blondýna!