Člověk to tak nějak ví, říká se to, ale ne každý podle toho tak žijeme. “Člověk není dokonalý, svět není dokonalý, nic není dokonalý”, ale přece jen se snažíme dokonalými být, nebo ne?

Pozoruju u sebe už asi od puberty, jak se furt ženu za dokonalým vzhledem a materiální spokojeností. V dnešní době je to o to víc umocněné reklamami, které na nás křičí za každým rohem. “Kup si mě, beze mě nemůžeš být, beze mě jsi neúplná, beze mě jsi nedokonalá.” Neustálé “až” – “Až si pořídím netoxickou kosmetiku, až si koupím bambusové ručníky, až se zbavím teflonových pánví, až začnu chodit na kurz jógy, až si pořídím lepší šatník…”

No mohla bych pokračovat do nekonečna a myslím, že každý si za to dosadíme to svoje. Můžou to být právě i velice důležité věci, které nám připadají podstatné v našem životě změnit. U mě je to například teď přechod na non toxic domácnost a celkově non toxic život, dále pak kvalitní strava nebo biohacking. Ale je to konečná? Až to všechno splním, budu skutečně šťastná, spokojená a nebudu už nic jiného chtít? Právěže ne… při začínání psaní tohohle článku jsem měla trochu jinou myšlenku, “že je to v podstatě špatně to takhle mít” ale v proudu myšlenek přicházím na to, že je to vlastně v pořádku a jde jenom o úhel pohledu, nastavení mysli.

Vím, že si přeji určité záležitosti a taky bych chtěla mnohé, pro mě důležité, změnit. Vím, že stále budu chtít jiné a nové věci, protože to je život, přichází s novými nabídkami, má to svůj vývoj. Ale také vím, že to není definice štěstí, že až když ten moment nastane, že budu šťastná. Možná budu mít chvíli radost, budu prožívat vděčnost a třeba to bude přispívat k pocitu štěstí. Ale abych byla skutečně šťastná, neexistuje žádné “až”, existuje jenom “teď a tady”.

Jedna z definic štěstí je, že je to stav mysli a já mohu jen souhlasit. Mohu skutečně říct, že jsem šťastná, ale to neznamená, že mám naprosto vše, co bych chtěla, nebo že by byl život easy, protože úplně není. 😀

Stále mě ale fascinuje ta potřeba člověka “být dokonalý”, i při studiu biologie vidím, že nic není dokonalé. Jo, je to promakané, fascinující, nádherné, ale není to dokonalé. Existují odlišnosti, nemoci, mutace, nedovyvinutí, slabost, nesouměrnost… jednoduše vše má své mezery. Říkám si, že to bude zase jen o úhlu pohledu, co považujeme za “normální”…

Přemýšlela jsem nedávno nad tím, jak se snažím vše dotáhnout do dokonalosti u sebe sama, ale nějak to nestíhám a mé potřeby dokonalosti mě dokonale předbíhají. 😀 Upravím si nehty na nohou, oholím si nohy, umeju vlasy, další den si všimnu, že obočí už krapet zarůstá a chtělo by to shodit knírka, mezitím si zohyzdím nehty na rukou dlouhým mytím nádobí, třetí den si vzpomenu, že jsem dlouho neměla masku na obličej, chtělo by to ostříhat konečky,… a co ty fleky od čaje na zubech? Nechtělo by to k zubaři na vyčistění? No jo a to bych se měla objednat na gyndu, jít na krevní testy,… pak mi dojdou přípravky na obličej, zjistim, že nemám co na sebe, že mě barefoot boty způsobují bolest kotníku. Jejda a co ten prach na stole a šmouhy na okně? No a už jsme dlouho nepekli chleba z kvásku. Došli nám doplňky stravy a chtělo by to zařadit více zdravých tuků. Na kosmetice vám řeknou, že máte pleť stále málo hydratovanou, bolí vás záda a už jsou zase potřeba oholit nohy. Nebavilo vás to číst? Mě taky ne, a taky mě nebaví tohle furt řešit a za něčím se hnát. Prosím napište mi, že to máte někdo podobně. 😀

A tak přicházím k uvědomění a smíření, že takhle to hold je a vždycky bude. Stále bude něco docházet, dorůstat, špinit se, měnit a já se budu přizpůsobovat. Záleží jen na tom, jak se k tomu postavím, jestli se z toho pose*u nebo se ponořím do flow. Některé věci už ani nezměníme – nedávno jsem byla špatná z toho, proč na spoustě fotkách vypadám jak kůň. Mám hold trochu předkus, malé zoubky a při smíchu jde vidět celá dáseň. Dále mám na jedné noze pod zadečkem jakousi prohlubeň s velikou modřinou, kde mi chybí kus tkáně, který je posunut k zadečku a vytváří to efekt většího zadku, říkám tomu, že mám tři půlky. 😀 A tak mi došlo, že se prostě musím jen přijmout.

Tohle všechno jsem já a mám se takovou ráda – s chybami, chlupatejma nohama i předkusem.

Toť mé přiznání, tak doufám, že jsem vás trošku pobavila a uklidnila zároveň. ♥