Pomněnka odrážela modravou slávu nebes. 

Kosatec připomínal barevná modrofialová ptačí křídla a

Hyacint krásu moře na souši.

Makové kvítí ve větru tančilo jako sukénka radostného děvčátka a na kraji louky se zamilovaně a divoce k nebi pnuly rudé růže.

Kopretiny, sluníčka oděná do bílé halenky, a jejich malé Sedmikrásky se společně ladně pohupovaly.  

Sasanka upokojovala divoké barvy svou něžností a Řebříček připomínal podzimní stromy halené do vloček sněhu.

Fialky tiše ležely v trávě jako ztracené mašle děvčátka a Zvonečky se houpaly v rytmu své uchvacující vůně.

Pampeliška se usmívala na širé okolí, později se přidávala k bílým společnicím a postupně
se vznášela nad celou loukou jako malé bílé padáčky.

Pryskyřník svítil žlutou září, jako hvězdy osvěcují noční oblohu.

Růžový Kohoutek se podobal dívce, které vítr zapletl vlasy a Jetel svou krásou vábil oči,
jako muže učarují rty ženy.

Každá květina světu něco přinášela. Zářila svou barvou, dávala jedinečnou vůni a žádná nemohla tu druhou nahradit. Některá byla větší, jiná byla drobná. Jedna se dívala na svět z větší výšky, druhá pozorovala svět zdola.