Srdcová Královna
Byl líný pátek, venku pršelo a my hráli prší. Začínám, v ruce držím krásnou postupku, že bych mohla hrát i sama. Tahle hra se zrovna protáhla na delší čas než obvykle. A proč? Nehrála jsem sama.
I my máme své životní karty v ruce – naše plány, představy o životě, sny, zkušenosti, ale kolikrát zapomínáme na spoluhráče. Na spoluhráče, kteří drží své plány, představy, sny, zkušenosti a také na ně přijde řada vyhodit svou kartu. Někdy nám hrají krásně do karet, jindy nám seberou vítr z plachet a otočí život vzhůru nohama. Lízáme nové karty, hledáme nové cesty, nová řešení.
Pozorovala jsem, jak se venku v dešti stromy kymácí sem a tam a vzpomněla si na jednu příhodu z dětství. Byla jsem asi ve druhé třídě, nelíbilo se mi, jak se k sobě spolužáci chovají, a tak jsem odtamtud utekla na záchodky. Nevím přesně, co se stalo, vzpomínám si jen, že jsem se zavřela v kabince a začala se ptát Boha, jestli skutečně existuje. A jestli existuje, ať mi to dokáže nějak s přírodou třeba. Ale dětsky roztomile jsem dodala, ať se nikomu nic nestane. Všude se rozléhalo ticho a po chvilce jsem začala slyšet šustění listí. Vylezla jsem z kabinky
a malinkým okénkem jsem viděla, jak se ve větru kymácí stromy. Mně to stačilo, věděla jsem,
že mi Pán Bůh odpovídá, vnímala jsem, že mi říká „Neboj se, já jsem stále s tebou, ať se děje cokoliv.“
Dále jsem pozorovala kymácení stromů a veškerý pohyb kolem, vlnící se záclonu, plamínek plápolající svíčky, holoubka, a přemýšlela, jak to vše spolu souvisí. Každý pohyb byl plný života, proměny, něco co člověk nemůže předpovědět a přesto jsem v tom znovu slyšela onu větu „Neboj se, já jsem stále s tebou, ať se děje cokoliv.“
Líbí se mi ten životní rytmus, překvapení, že nemůžeme nic říct na sto procent. A právě to
si myslím, že je život. Život není naplánovaný harmonogram, nejsou to jen naše krásně seřazené karty. Hrajeme s mnoha spoluhráči a bez nich by to nebyl život ani žádná zábava. Kdyby mohl člověk vše předpovídat a podle sebe si vše naplánovat, pěkně by se unudil, nic moc by se nenaučil a navíc by vůbec nežil.
Život je možná plný nezvaných překvapení, obratů, záleží ale jak si život definujeme, a jak se k němu postavíme. Dlouhou dobu jsem neměla zrovna nejšťastnější označení, něco ve smyslu „smutek, zápas, utrpení, …“ ale nyní si říkám, že život je dobrodružství a snažím se mít stále na paměti tu větu „Neboj se, já jsem stále s tebou, ať se děje cokoliv.“
A jaká je Vaše definice pro život?