Nejnovější:
Ale asi si dokážete představit takovou tu ženskou tendenci mít vše naprosto pünktlich připravené pro všechny případy a hlavně – MÍT VŠE POD KONTROLOU. Jenže ono to takhle dlouhodobě prostě nejde…
Je potřeba polevit a být v pohodě s tím, že něco už nezvládám a uvědomit si, že se z toho svět neposadí na prdel, když něco neudělám včas. No Bóže.
Snažím se v životě hledat to dobré, soustředit se na ty krásné věci, ale i tak se do života občas vloudí stíny… a to je naprosto v pořádku!
Je v pořádku se cítit na hovno, zklamaně nebo i nasraně… jsou to emoce, které z nějakého důvodu máme a je potřeba si je prožít a nepopírat, že existují.
Poprvé v životě jsem navštívila odbornou konferenci a úplně sama. Byl to pro mě strašák jako blázen, ale zvládla jsem to! 😀
Konference se týkala životního prostředí, konkrétně udržitelnosti přírodních zdrojů. Potkali jsme se u Brna v kouzelné lokalitě Moravského krasu na zámku Křtiny.
Byl již večer, hvězdy na nebi a venku chladno. Mladí lidé obývali diskotéky, starší se choulili doma v teplíčku, no a my jsme vyrazili na noční procházku městem.
Vím, že si přeji určité záležitosti a taky bych chtěla mnohé, pro mě důležité, změnit. Vím, že stále budu chtít jiné a nové věci, protože to je život, přichází s novými nabídkami, má to svůj vývoj. Ale také vím, že to není definice štěstí, že až když ten moment nastane, že budu šťastná. Možná budu mít chvíli radost, budu prožívat vděčnost a třeba to bude přispívat k pocitu štěstí. Ale abych byla skutečně šťastná, neexistuje žádné “až”, existuje jenom “teď a tady”.
Chyběla mi příroda, moc, měla jsem pocit, že jí vidím jen z okna vlaku nebo jako spěchající do práce či do školy. Život byl v jednom kole…
„Když mám čas, ráda chodím z vlaku do práce pomalým tempem a pozoruji, jaké rostliny tu s námi žijí. Blížící se léto povolalo na rozkvět nové květy a hádejte které.„
„Co se mi líbilo, že mě to donutilo zamyslet se nad tím, do čeho všeho cpu vajíčka, máslo či maso a naučila jsem se i nové veganské recepty. Dalším plusem bylo rozhodně pročištění (účel detoxikace splněn a naštěstí…„
„Tak kvůli nim mi nikdo nevolá! To oni mi změnili číslo, když jsem to nechtěla! Oni za to vlastně můžou, že nemám furt práci!“
Na jednu stranu si říkám „hm, to je od nás lidí pěkné“, pak si ale vzpomenu na jeden strom z parku z Londýna. Byli jsme se s Martínkem podívat v Richmond Parku a těsně před odchodem jsme narazili na zajímavý strom. Před X lety se zřejmě zhroutil kmenem k zemi, ale co bylo úžasné, …
Jak jsem Bohu vylévala tenhle prazvláštní stav mysli, mou pozornost upoutal motýl.
Vnímala jsem, že mu teď mám věnovat pozornost a přemítat nad ním, jak ke mně chce pán Bůh skrze něj mluvit.
Snad každá malá holčička sní o onom dni, kdy bude královnou večera ona. Těší se, až půjde jako princezna v těch nejúchvatnějších šatech, uličkou posypanou kvítím,…
Byl líný pátek, venku pršelo a my hráli prší. Začínám, v ruce držím krásnou postupku, že bych mohla hrát i sama. Tahle hra se zrovna protáhla na delší čas než obvykle. A proč? Nehrála jsem sama.
Psal se rok 2017 a ve zprávách se znovu šířily zprávy, že se do Čech vrátili vlci. Nevím proč, ale od té doby jsem si je hrozně moc přála vidět. Jednou jsem sice své přání odmítla, když jsem šla sama kolem temného lesa, ale věřila jsem, že se to někdy stane…
Bylo jaro a příroda se probouzela z dlouhého spánku. Sesedla jsem z kola a v úžasu pozorovala celou tu nádheru,
když v tom jsem si všimla, jak mi kolem nohou poskakují maličké žabičky!
Když jsme se vrátili zpátky do parku, neustále jsem číhala, kde se mihne nějaká veverka. Veverky ode mě ale utíkali a já se zapomínala koukat na tu krásu kolem sebe!
Byla jednou jedna malá dívenka, která ráda jezdila na kole. Ale kolo mělo stále čtyři kolečka,
a tak přišel čas se naučit na opravdickém kole! Jednoho dne rodiče odšroubovali ochranná kolečka, dívenka nasedla na kolo a rodiče ji pomaličku pustili.