Je to naprosto oukej ♥
Snažím se v životě hledat to dobré, soustředit se na ty krásné věci, ale i tak se do života občas vloudí stíny… a to je naprosto v pořádku!
Je v pořádku se cítit na hovno, zklamaně nebo i nasraně… jsou to emoce, které z nějakého důvodu máme a je potřeba si je prožít a nepopírat, že existují.
Takový je život, nahoru a dolu a my hledáme balanc. V těch těžkých chvílích si najednou člověk uvědomí, co v životě má a na čem skutečně záleží.
Hrozně se mi líbí jedna scéna v Harry Potterovi, kdy Brumbál říká:
“Štěstí lze nalézt i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme, že existuje světlo.”
Musím potvrdit, že se už dlouhou dobou cítím skutečně šťastná a to bez
ohledu na okolnosti. Cítím uvnitř pokoj. Není to tak však sto procent času.
Někdy se nechám strhnout mračny emocí a pořádně se v nich vykoupu, pak si ale
vzpomenu, jak požehnaná jsem. Příroda ke mně promlouvá asi nejvíce, je tak
uklidňující a cítím její splynutí se mnou. Jsem součástí něčeho velkého a
krásného.
Moct se dotýkat listů, kochat se barvami, poslouchat ptáčky a nechat se
překvapit, co se objeví, co život sám nabídne. Mít otevřené oči, srdce, být
tady a teď a přijímat. Nechat se šlehat paprsky slunce, rozcuchat si vlasy
větrem nebo se smočit v dešti. Cítit půdu pod nohama, uskočit před hadem, zažít
adrenalin.
To vše je tak naplňující a hojivé, a to mě vrací zpět z mračen.